Převezměte terezínskou štafetu

Ve dnech 9. – 11. března 2012 jsme se zúčastnily zážitkového víkendu v Terezíně. Jednalo se o vyvrcholení celoroční soutěže „Převezměte terezínskou štafetu“, která byla zaměřena na problematiku druhé světové války a holokaustu. Soutěž organizovalo pražské soukromé gymnázium Přírodní škola v rámci jejich dlouhodobého projektu o životě dětí a mládeže v Terezíně (s výsledky jejich práce se můžete dále seznámit na www.vedem-terezin.cz/soutez). Tomuto víkendu předcházela dvě další kola, z nichž jedno bylo znalostní a v druhém bylo úkolem navázat na časopis Vedem, který vydávali chlapci v domě L417.

Program v Terezíně byl bohatý a rozmanitý. Vše nejlépe shrnuje následující tisková zpráva a reportáž, kterou jsme po příjezdu domů napsaly.

Tisková zpráva - Terezínská štafeta v Terezíně

Od 9. do 11. března 2012 se v Terezíně uskutečnilo třetí kolo soutěže „Převezměte terezínskou štafetu“ zaměřené na tvorbu a život terezínských dětí, zvláště pak chlapců z Domova 1. Zúčastnilo se ho 45 soutěžících v devíti týmech pocházejících ze škol z celé republiky, za všechna města uveďme alespoň Kutnou Horu, Plzeň, Děčín, Havlíčkův Brod či Prahu nebo Ostravu. Do tohoto kola byly pozvány týmy, které po vzoru chlapeckého časopisu Vedem, vydávaného tajně v terezínském ghettu, úspěšně vytvořily vlastní časopisy a vyrovnaly se tak s úkoly kola druhého

Účastníci se sešli v pátek 9. března odpoledne na pražském Hlavním nádraží. Aby se děti mohly lépe vcítit do situace svých protektorátních vrstevníků deportovaných do Terezína, bylo jim při srazu přiděleno na visačce transportní číslo, které je mělo provázet po celý víkend. První soutěžní úkoly čekaly jednotlivé týmy již ve vlaku. Po příjezdu do Bohušovic nad Ohří se soutěžící za světla petrolejek vydali na přibližně 3 km dlouhou cestu podél Ohře do terezínské sokolovny, kde byli posléze ubytováni. Vedli je průvodci v dobovém oděvu, představující členy AK transportu, který ghetto připravoval pro příjezd ostatních vězňů. Večer se všechny týmy měly možnost seznámit a společně si zazpívat písně, které se k dané době a tématu vázaly.

Sobotní dopoledne bylo věnováno soutěžní hře Toulky Terezínem, během které měli účastníci nejen možnost poznat všechna důležitá místa ghetta, ale také si vyzkoušet, jak obtížný byl pohyb po městě za protektorátních omezení. Odpoledne následovala prohlídka muzea ghetta. Protože právě v této budově sídlily chlapecké domovy, bylo pro účastníky symbolické, že se společně sešli přímo v místnosti bývalého Domova 1, kde vznikal časopis Vedem. Po prohlídce se soutěžící věnovali uměleckým aktivitám, v rámci kterých tvořili na základě textů z časopisu Vedem krátké divadelní scénky, zhudebňovali některé básně z časopisu nebo se přímo ve městě věnovali kresbě. Své síly jednotlivé týmy změřily ve vědomostní soutěži. Po ní účastníci mohli využít své kulinářské a estetické schopnosti při vytváření dortů z chleba, marmelády a margarínu či projevit manuální zručnost při výrobě jednoduchých loutek z látek a dřívek nebo dřeváků ze starých prken a linolea.

Večer čekala soutěžící zážitková hra, při níž se každý tým snažil zachránit jednoho svého člena, který byl zařazen do transportu na Východ. Účastníci proto museli nejen obměkčovat a uplácet členy židovské samosprávy či četníky jídlem a botami kradenými z herních skladů, ale i vyhýbat se „esesákům“, kteří je v zakázaných zónách nočního města nemilosrdně pronásledovali.

Neděle byla věnována setkání s pamětníky doby ghetta. Díky vstřícnosti terezínské paní starostky Růženy Čechové, která také přišla účastníky soutěže osobně pozdravit, bylo možné v rámci několikahodinové procházky navštívit jinak nepřístupná místa a objekty. Při zastávkách na těchto místech si vyslechli vyprávění pamětníků Tomana Broda a Tommyho Karase. Poté utvořili soutěžící dva týmy, které si na dvoře dřívějších Drážďánských kasáren, kde se v době ghetta hrávala pravidelná fotbalová liga, zahrály symbolický fotbalový zápas. Přímo do hry se zapojil dokonce i bývalý ligový hráč Tommy Karas.

Program pokračoval v půdním divadle v Magdeburských kasárnách, kde jednotlivé skupiny soutěžících předvedly ostatním svá představení připravená v sobotu a pokračovaly v besedě s oběma pamětníky. Program byl zakončen na kolejích bývalé vlečky, kudy byla většina terezínských vězňů deportována dále do vyhlazovacích táborů. Zde děti na památku deportovaných zapálily svíčky. Do Prahy se soutěžící vrátili v podvečerních hodinách.
Doufáme, že se se všemi soutěžícími setkáme při slavnostním vyhlášení výsledků 2. a 3. kola v červnu v Praze. Snad budou naše společné aktivity pokračovat i na podzim, kdy je naplánována výstava představující časopis Vedem, děti z ghetta a jejich současné pokračovatele.
František Tichý, Matouš Bičák, Filip Mašek, Michaela Semotánová, Jasna Simonová, gymnázium Přírodní škola

Reportáž

"Obnovili transporty!" Tato jediná věta stačila k tomu, aby se všichni zvedli od poklidné večeře u táboráku a běželi k seznamu, který měl rozhodnout o jejich dalším životě.
Přes hlavy ostatních vyděšených jsem viděla na papíře svoje jméno a číslo. Nejprve mě zaplnila vlna obav a zoufalství, pak jsem si ale uvědomila, jaké mě čeká dobrodružství.
Můj prvotní pocit úlevy rychle vystřídalo obrovské zděšení nad tím, že moje kamarádka neměla takové štěstí jako já. V tu chvíli jsem si byla jistá, že ji odtamtud musím dostat.

Při nástupu lidí odsouzených k transportu nám řekli, že máme 3 minuty na to, abychom si sbalili to nejdůležitější. Pak nám zavázali oči a odvlekli nás za stálého pokřikování do zadní části dodávky. Cesta byla pohodlnější než za dob opravdových transportů, ale přesto to nebyla žádná pohádka. Po několikaminutové cestě nás (pořád s páskou na očích) odvedli na neznámé místo a postavili čelem ke zdi. Naštěstí nás nepopravovali, jak jsme si původně mysleli. Rozvázali nám oči a my jsme už jenom čekali, jestli nás někdo vysvobodí.

Ve chvíli, kdy odvlekli transportované, bylo nejdůležitější shromáždit zbytek skupiny a hlavně najít cigarety a zbytek peněz, abychom měli čím podplácet. Snad si je Lenka nevzala s sebou! Pak následovaly velmi stručné instrukce a předání orientační mapy Terezína. Rychle jsme vyběhli do ulic, ale nevěděli jsme, kam jít nejdříve. Hlavně jsme se neustále báli, že potkáme esesáky. Na samosprávě nám moc nepomohli, pouze řekli, že je nutné transportovaného přivést k nim. Spojili jsme se s dalším týmem a s použitím několika cigaret a malé léčky se nám podařilo osvobodit dva transportované najednou.

Všichni pohromadě jsme rychle utíkali pryč, než si všimnou, že jsme je obelstili. Až o pár ulic dál jsme se zastavili, abychom se podívali do mapy. Než jsme se stačili zorientovat, minula nás další skupina utíkající před četníky. V tu chvíli nás nenapadlo nic lepšího než se schovat za auta a do vchodů domů. Naštěstí si nás nikdo nevšiml.

Na samosprávě po nás za vyreklamování z transportu chtěli boty velikosti 42, bramboru a povolení od četníků. Při cestách přes celé město jsme museli přejít několik zakázaných a střežených ulic a neustále jsme vybočovali z trasy ve snaze uniknout kolemjdoucím četníkům. Obzvlášť napínavý moment nastal, když byla polovina naší skupiny chycena (jedna dívka přišla dokonce o několik vlasů) a my je museli draze vykoupit. Když už jsme si mysleli, že je všechno za námi, chytil nás při neopatrné chůzi po chodníku esesák a chtěl nás zatknout. Naštěstí už jsme byli vyreklamovaní z transportu, takže nás pustil jen s pohrůžkou. Zpátky jsme dorazili vyčerpaní, ale přivítala nás poklidná atmosféra v příšeří za doprovodu relaxační hudby.

Byla to jen jedna malá část z celého úžasného víkendu, na který nezapomeneme do konce života.

Na závěr bychom chtěly poděkovat Přírodní škole za tuto skvělou soutěž a paní profesorce Petře Fialové za to, že nás doprovázela.

Lenka Hýlová a Eliška Šidíková

[Informace o škole] [Kontakt]
Aktualizace 20.4.2024
Doporučené rozlišení 1440x900