Operační systém

Základní program, který umožňuje ovládání hardware.

Co vše provádí operační systém:

  1. Organizuje přístup a využívání zdrojů počítače
  2. Fyzicky zajišťuje vstup a výstup dat podle požadavků ostatních programů.
  3. Komunikuje s uživatelem a na základě jeho pokynů vykonává požadované akce. Reaguje na chybové stavy programů a mylné požadavky uživatelů tak, aby tyto chyby nezpůsobily zásadní destrukci systému nebo poškození dat.
  4. Spravuje komuníkaci s periferiemi. Definuje nastavení klávesnice, citlivost myši a dalších zařízení.
  5. Eviduje využívání systémových zdrojů apod.

Struktura operačního systému

  1. Ovladače hardwaru zpřístupní systému konkrétní technické díly určitého počítače a předají mu jejich řízení ve standardním formátu.
  2. Jádro systému zajišťuje správu procesoru, paměti, disku a dalsích zařízeni a jejich přidělování jednotlivvm aplikacím a procesům.
  3. Aplikikační rozhraní nabízí programům vykreslování oken, dialogů a všech dalších prvků systému.
  4. Grafické rozhraní obsahuje konkrétní vzhled určitého aplikačního rozhraní, tedy barvy oken, tvary a umístění panelů a tlačítek atd.
Se všemi moderními operačními systémy jsou dále dodávány rúzné aplikace, které umožňují práci v nejčastěji používaných oblastech. Vždy je to prohlížeč webu, e-mailový klient a přehrávač multimediálních záznamú. S distribucenti systému Linux pak dostanete navíc minimálně jeden kompletní kancelaířský balík, mnoho her a několik použitelných grafických programů.

Příklady OS

    MS-DOS - jedním z prvních operačních systémů pro osobní počítače na světě byl operační systém od firmy Microsoft. Od své původní verze se podstatně změnil a prošel výrazným vývojem. Operační systém MS-DOS pracoval v textovém modu, tj. veškeré ovládání spočívalo v zadávání příkazů s parametry.
  • Windows
  • UNIX Operační systém velmi oblíbený mezi systémovými administrátory. Vznikl v 70. letech. Během své dlouhé životnosti v něm byly odstraněny podstatné chyby. Jedná se o systém neobyčejně stabilní a otevřený. Jeho: nevýhodou je poměrně složité ovládání - ovládá se prostřednictvím příkazového řádku se stovkami příkazů a desítkami parametrů u každého příkazu. Na tento systém také existuje spousta grafických nadstaveb, z nichž některé vypadají téměř shodně jako Windows. Po jejich instalaci se systém stane uživatelsky plnohodnotný systému Windows. Unix je v poslední době velmi populární (zejména jeho mutace - Linux).
  • OS/2 příjemné uživatelské prostředí málo softwaru obrovská stabilita málo rozšířený - téměř nepoužívaný kvalitní multitaskink
  • LINUX velmi stabilní, poměrně složité ovládání (pokud je zaveden bez grafického rozhraní) stále více rozšířený otevřený systém - velmi přizpůsobivý hodně softwaru

POJMY A VLASTNOSTI OPERAČNÍCH SYSTÉMŮ

Uživatelské rozhraní
Uživatelské rozhraní (interface) je prostředí, v němž se uživatel operačního systému pohybuje. V operačním systému MS-DOS se používalo textové rozhraní, které působilo "odtažitě". Naopak Windows nebo grafické nadstavby Unixu používají grafické uživatelské rozhraní s možností ovládat celý systém myší za pomoci pěkných grafických prvků - oken, tlačítek, obrázků, šipek, nabídek atd.
Multtitasking je funkce umožňující souběžné zpracování více úloh v teoreticky jednom okamžiku. Znamená to, například v operačním systému Windows Ize spustit současně Word a Excel. Pracovat s dvěma programy témže okamžiku je pochopitelně nemyslitelné, ale pokud například uživatel píše dopis a jen občas potřebuje aké údaje z Excelu, ponechá jej běžet na pracovní ploše v pozadí. Nemusí neustále jednotlívé aplikace ukončovat a startovat. Multitasking může být kooperativní a preemptivní.
Kooperativní multitasking - přiděluje prováděným procesům procesor na takovou dobu, na jakou ji proces potřebuje. Spustíte-li například současně více programů, z nichž jeden obsahuje nekonečnou smyčku, je docela pravděpodobné, že tento "obsadí" procesor na 90% pro sebe a zbývající spuštěné programy budou téměř bez odezvy.
Preemptivní multitasking - je na rozdíl od kooperativního vysoce výkonný. Operační systém sám rozděluje, komu přidělí jakou dobu procesu. Většinou mají všechny procesy přidělenu stejnou dobu procesoru. Toto nastavení Ize pohodlně měnit prioritami. V případě preemptivního multitaskingu se aplikace chovají vzhledem k uživateli skutečně, jako by běžely současně (např. současně Ize formátovat disketu a tisknout dokument z Wordu).
Plug & Play
Umožňuje automaticky detekovat nový hardware přidaný do počítače. Pokud například uživatel zasune novou zvukovou kartu do počítače, operační systém s funkcí Plug and Play ji po spuštění automaticky detekuje a nainstaluje příslušný software. Tím se instalace nových komponentů výrazně zjednodušuje a zvládne ji i nezkušený uživatel. U operačních systémů, které nemají Plug and Play, musí uživatel nový hardware po vložení "oživit" ručně.
Souborový systém
Data na disku musí být uložena prostřednictvím určitých předem přesně stanovených pravidel. Jedině tak je zabezpečeno, že určitou informaci je možné na disk zapsat a následně správně přečíst. Algoritmu, podle kterého jsou data na disku zapsána, se říká souborový systém. Operační systém MS-DOS používá souborový systém FAT (File Alocation Table), operační systém Windows 95, 98, 2000 používá FAT nebo vylepšenou FAT32 (podporuje dlouhé názvy), operační systém OS/2 používá HPFS (High Performance File System) a systém Windows NT používá NTFS. Jeden fyzický disk může být rozdělen na několik logických disků, kde každý logický disk je naformátován pro jiný souborový systém. Pozor, zdaleka ne každý operační systém umí přečíst všechny typy souborových systémů, takže například z DOSu není možné číst disk NTFS nebo HPFS, z Windows NT se dá číst disk pod NTFS i FAT, ale nelze číst HPFS a podobně.
Bootování
Bootováním se rozumí zavádění (start) operačního systému. Operační systém je téměř vždy zaváděn (bootuje) z pevného disku. Pokud to situace vyžaduje (je-li třeba zavést jinou verzi systému nebo je systém na disku poškozen), je možné nabootovat jádro operačního systému z diskety nebo z CD-ROM.