Zvuková informace

Výška zvuku -frekvence - kolikrát za sekundu proběhne vibrace (Hz)
Lidské ucho zaznamená frekvence asi od 16 Hz do 20 KHz.
Intenzita zvuku (amplituda) - hlasitost- v decibelech
(Hlasitost nad 130 db vnímáme jako bolest, šustění listí 20db, rušná ulice 120db)
Kvalitu ovlivňuje i bitrate - rychlost toku údajů (dobře zní od 64kbps, MP3 má kolem 192kbps)
Kódování zvuku v počítači - pomocí vzorkování.
Vzorkovací frekvence by měla být dvojnásobkem maximální sluchové frekvence -kolem 40KHz
Věrnost záznamu ovlivňuje i kvantování - počet úrovní, které můžeme rozlišit - dáno počtem bitů (16 nebo 24 bitů)

Formáty

CD -DA -originální formát užívaný v nahrávkách CD (16 bitů ve dvou kanálech, 44,1KHz)
Na jedno CD se vejde asi 74 - 80 min hudby
Wav -nekomprimované, kvalitní záznam, velké
MP3 - komprimace ztrátová - vynechává tóny, které ucho nezachytí
WMA- formát Microsoftu, obsahuje i informace o vlastníkovi licence, přístupových právech apod.
AC3 - Dolby digital - zvukový formát pro DVD

Video informace

Počet obrázků za sekundu (framerate, fps), dnes např. 25fps u normy PAL (evropské televizní vysílání)
Rozlišení - počet bodů vyhrazených pro kódování obrazu

Poměr stran (nejčastěji 4:3, širokoúhlé 16:9-16:10)
Datový tok
Grabování - proces získávání obrazových nebo zvukových údajů během přehrávání
Na komprimaci videoinformace se používají kodeky Jsou to programy nebo zařízení, které informace zakódují nebo dekódují. V jednom videosouboru bývají zvukové a obrazové informace kódované různými kodeky. Aby bylo možno rozlišit, co je zvuk a co obraz, je potřeba údaje popsat pomocí značek nebo jazyka - tyto informace - metadata - údaje popisující jiné údaje.
Formát souboru - kontejner - obsahuje zvukové, obrazové a metadatové údaje.

Formáty

MOV - nejstarší formát podporovaný technologií Qick Time vyvinutý pro počítače Apple Macintosh. Umožňuje uchovávat jakékoli videoformáty (zvuk, video, titulky, efekty...)
MJPEG - Obraz je složený ze samostatných obrázků komprimovaných technologií jpeg.
MPG, MPEG - skukpina standardů používaných na kódování audiovizuálních informací pomocí digitálního kompresního formátu. Kodek kompletně ukládá např. každý 15. obrázek, ostatní definuje pomocí rozdílů mezi nimi. Kompresní poměr je 10:1 až 200:1.
MPEG-1 - nejstarší z formátů MPEG, kvalitativně je asi na úrovni VHS.
MPEG -2 v současnosti je i formátem DVD a poskytuje vysoké rozlišení a kvalitu obrazu. Zpravidla mají koncovku mpg nebo vob
MPEG-4 - umožňuje kódovat nejen obraz jako celek, ale i jednotlivé objekty v něm - další objemová úspora. Celý obsah DVD je pak možno uložit na CD. Na komprimaci se používají různé kodeky, např. DIVX, Dvid, 3ivx. Souborys mají většinou koncovku avi.
WMV- vyvinutý firmou Microsoft, kromě samotné videoinformace uchovává informace i o vlastníkovi licence, přístupových právech a pod.
Digitální zařízení (kamera, fotoaparát) zpravidla údaje ukládají přímo do některého z uvedených formátů.
Nejznámější softwarové přehrávače jsou např. RealPlayer, Windows Media Player, BSPlayer, WinAmp, VLC player. Tyto přehrávače umí komunikovat prakticky s libovolnými kodeky.