Internet

Zpracováno podle knihy P. Roubala:Ivt pro SŠ (Teoretická učebnice)

Historie Internetu

Arpranet - projekt nezničitelné počítačové sítě (1969, vojenská síť realizovaná akademickou sférou)
  • neměla žádné centrum, žádný řídící bod, krerý by bylo možné zničit
  • spoje mezi jednotlivými uzly sítě byly realizovány více cestami, aby vyřazení části spojů ještě neznamena1o úplné znemožnění komunikace
Tyto vlastnosti přetrvaly i do dnešního Internetu. Arpanet po několika letech přešel plně do akademických rukou a posupně se k ní připojovaly další počítače i celé sítě.
V 80.letech minulého století to byla akademická síť propojující školy a vědecké ústavy po celém (západním, vyspělém) světě.
V 90.letech přešel Internet do komerčního provozu a kolem roku 1995 začal hát úlohu globální sítě.
Vojenské sítě jsou od něho zcela odděleny a také akademická sféra si buduje svůj vlastní Internet2.

Síťový přenosový protokol - TCP/IP, IP adresa

Síťový operační protokol - soubor pravidel komunikace Internet používá protokol (přesněji sadu protokolů) označený zkratkou TCP/IP. Každý počítač, který pomocí tohoto protokolu komunikuje, musí mít svoji jednoznačnou IP adresu. IP adresa umožňuje jednoznačné určení zařízení, které přes Internet komunikuje. V současnosti se přechází z IP adresy verze 4 (IPv4 ) na verzi 6, (IPv6).Ve verzi 4 se IP adresa skládá ze čtyř osmibitových čísel, tj. čísel od o do 255, je tedy dlouhá 32 bitů. Napřiklad [194.213.53.201] je IP adresa počítače cpress.cz

Paketový princip, směrovače

Každá informace (Webová stránka, e-mail atd.), která se má přes Internet přenést, je rozdělena do malých kousků - paketů a poslána z jedné IP adresy na druhou. Paket obsahuje hlavičku, ve které je uvedeno, které počítače mezi sebou komunikují, a vlastní data.
V síti jsou zapoieny směrovače (routery), které přebírají pakety, čtou si jejich adresy a posílají je správným směrem. Takže pokud např. chcete ze svého počítače načíst nějakou webovou stránku, proběhnou tyto činnosti:
  1. Váš počítač zjistí adresu cilového počítače (viz dále), zabalí požadavek na stránku do paketu, do jeho h hlavičky uvede také adresu vašeho počítače a požadavek odešle. Datové spoje a směrovače Internetu dopraví paket na spravný počítač.
  2. Cílový počítač (server) na Internetu dostane vaši žádost, zabalí požadovanou stránku do paketu (spíše mnoha paketů) a pošle ji na adresu,která byla v paketech uvedena jako adresa počítače, ze kterého přišel požadavek.

DNS servery, URL

Pokud byste v předchozím případě zaali přímo IP adresu, nebylo by nic více potřeba. Abychom si IP adresy nemuseli pamatovat, používá se jmenný princip adre URL, která se skládá z jednotlivých doménových názvů, např. www.seznam.cz. (cz - doména 1. řádu, seznam 2. řádu,…) K překladu jmenných názvů na IP adresy slouží tzv. DNS servery.Těch je na Internetu mnoho a vytvářejí stromovou strukturu. Takže k přenosu webové stránky mezi serverem a vašim počítačem je potřeba ještě další krok:Váš počítač se dotáže nebližšího DNS serveru, jaká IP adresa odpovídá zadané URL adrese. Ten, pokud to neví, se dotazuje dalších DNS serverů, až se přes kočenové (root) DNS servery dostane k DNS serveru domény CZ. Tento server to ví určitě a předá IP adresu vašemu počítači. Ten od té chvíle může komunikovat se zvoleným serverem Protokoly jednotlivých služeb, poprty, firewall TCP/IP je protokol (skupina protokolů), zajišťující fyzický přenos paketů mezi počítači. Jednotlivé služby Internetu pak používají své vlastní, nadstavbové protokoly, např:
http (web), SMTP a POP3 (e-mail), FTP (přenos souborů)
Tyto protokoly používají pro komunikaci tzv. systémové porty, jakési "brány" do počítače. Např web používá port 80, pošta 25,…
Program, který odděluje váš počítač od Internetu a povoluje jen vyžádanou komunikaci, se nazývá firewall

Připojení k Internetu

Datové spoje jsou realizovány metalickými nebo optickými kabely nebo bezdrátově. Nejrychlejší spoje, které spojují nejdůležitější uzly tvoří páteř Internetu. Z těchto uzlů se rozbíhají další linky, které provozují jednotliví poskytovatelé (provideři), kteří linky pronajímají dalším, místním poskytovatelům, kteří připojují jednotlivé uživatele